Velký návrat do bílé stopy k závodění nebo jenom symbolická účast v milovaném závodě na důvěrně známé trati? Ani jedno z toho. Kateřina Smutná, nejlepší laufařka ČR a dvojnásobná vítězka Jizerské 50, která ukončila sportovní kariéru loni v březnu označuje svůj start za výjimku. Ale neznamená to, že ji nezajímá výsledek. Více prozradila v exklusivním rozhovoru.

Přijala jste nabídku Sport Teamu Slavia pojišťovny startovat za tým na Jizerské padesátce. Jak dlouho ve vás zrálo rozhodnutí, že se na milovanou trať vrátíte a jakou bude mít návrat podobu?

Rozhodla jsem se pro start na J50 koncem listopadu, když jsem postupně zjišťovala, že na tom nejsem špatně. V rakouském Obertilliachu jsem tehdy jela kontrolní závod s holkama ze skupiny, kterou podporuji v tréninku. Byla jsem nejrychlejší se slušným náskokem. To byl takový impuls k tomu, že bych si ještě jeden dva závody mohla vybrat. Rozhodnutí padlo rychle na J50. Pak jsem postupně řešila, jak to zrealizuji, protože jsem původně chtěla jet sama za sebe. Kvůli covidu mi bylo doporučeno, že bych se snáze dostala na start, když budu v týmu. Vzhledem k tomu, že moji závodní kombinézu podle mého přání ušila firma ATEX, zvolila jsem tým, který závodí také v oblečení stejné značky. Jsem ráda, že budu startovat po boku Standy Řezáče, kterého si vážím za jeho výsledky a vytrvalost. Zároveň to bude charitativní start. Peníze, které svým startem získám, půjdou na pomoc lidem v nouzi.

S jakým výsledkem ve výsledkové listině a jakým pocitem v srdci byste ráda byla nakonec v cíli?

Těším se na ten závod bez ohledu na výsledek, ale čím lepší bude, tím potěším více fandů a tým získá víc bodů do prestižní týmové soutěže. Teď říkám, že jedu pro svoji sportovní radost, ale vím, že na trati to bude pravé závodění, které ve mně stále je… Cílem je top 10. Jestli se podaří, budu spokojená.

Jak jste se od chvíle, kdy jste oznámila konec sportovní kariéry, vlastně měla? Povedlo se vám splnit si plány – věnovat se masérství, pustit se do přípravy kempů?

Jak jsem se necelý rok měla? Krásně, odpočívala doma v Tyrolsku. Pracovala jsem ve Wellnes hotelu, kde jsem masírovala hosty znavené po túrách. Zároveň jsem fungovala jako sparing při tréninku rakouských reprezentantů, které bych měla po této sezóně trénovat. Nabídku od rakouského lyžařského svazu mám a doufám, že to klapne.

Na chvíli vklouznete zpátky do světa velkého sportu… Nebojíte se, že Vás vcucne zpátky? Nebo, že se vám příliš zasteskne? Vždyť věk 38 let, to je vlastně pro laufařku ještě v pohodě.

Atmosféra těch závodů, myslím laufů, je nádherná, a to mi právě chybí. Když na takový závod koukám v TV, mám smíšené pocity. Sama si říkám, že tam chybím…Poslední roky jsem se už trápila s únavou. Problémy se zády a předloktím, vlastně rozhodly o mém konci kariéry. I když jsem krom jednoho startu v Číně za sedm let ve Ski classics nechyběla na žádném závodě. To žádná z mých soupeřek nedokázala. Musím však myslet už na budoucnost. Čím víc bych to odkládala a závodila, bylo by to pak ještě těžší.

Jak jste změnila přípravu, když jste se definitivně rozhodla Jizerskou 50 jet?

Přípravu jsem teď ke konci musela trochu navýšit. Trénovala jsem sice celé léto jako sparing, ale měla méně tréninku, než bych potřebovala. Po mém rozhodnutí připravit se na jeden až dva závody, jsem musela výrazně navýšit tréninkové hodiny.

Závod je Váš milovaný, dvakrát jste ho vyhrála. Ale to není to nejdůležitější, že ne? Co pro Vás samotnou tahle akce znamená, kterou pasáž třeba máte nejraději?

V Jizerkách jsem vyrostla. Trať znám tak dobře, že mi nepřijde dlouhá. Obě vítězství byly pocitově nádherný, protože to bylo doma. Mám takový svůj žebříček mým vyhraných závodů a v top 5 figurují vedle zlaté medaile z Vasova běhu a dvou výher na Marcialonga, ty dvě krásný výhry na J50. A kterou pasáž na J50 mám nejraději? Každý rok je to jinak, je to tam, kde se mi jede dobře. Ráda mám určitě úsek za Olivetskou horou až do cíle. Vždy se taky těším na úseky, kde je na trati hodně fanoušků.

Jak hodnotíte výkony kolegů a kolegyň ze Sport Teamu Slavia pojišťovny? Sledujete seriál Vismy?

Kolegové z týmu jedou pokaždé určitě co nejlépe. Standa si zaslouží obdiv, jak se v jeho letech dokáže připravit. Heli Heiskanen znám dlouho a pohybuje se krásně kolem 10. místa, a to je paráda. Terka Hujerová se snaží získat body, je mladá může se zlepšovat. Každý závod sledujeme a užíváme si to.

Co byste popřála všem, kdo se chystají do bílé stopy na letošní ročník J50?

Všem, co pojedou J50 a já doufám, že bez ohledu na očkování, což je moje velké přání, přeju hodně sil, rychlé lyže, krásný počasí a velký zážitky. Moc se na všechny těším.